Druhy záření Neionizující záření
Některé příklady neionizujícího záření jsou viditelné světlo, rádiové vlny a mikrovlny (Infographic: Adriana Vargas/IAEA)
Neionizující záření je záření s nižší energií, které není dostatečně energetické, aby oddělilo elektrony od atomů nebo molekul, ať už ve hmotě nebo v živých organismech.Jeho energie však může tyto molekuly rozvibrovat a produkovat tak teplo.Takto fungují například mikrovlnné trouby.
Pro většinu lidí nepředstavuje neionizující záření riziko pro jejich zdraví.Pracovníci, kteří jsou v pravidelném kontaktu s některými zdroji neionizujícího záření, však mohou potřebovat zvláštní opatření, aby se ochránili například před produkovaným teplem.
Některé další příklady neionizujícího záření zahrnují rádiové vlny a viditelné světlo.Viditelné světlo je druh neionizujícího záření, které lidské oko dokáže vnímat.A rádiové vlny jsou druhem neionizujícího záření, které je neviditelné pro naše oči a jiné smysly, ale které lze dekódovat pomocí tradičních rádií.
Ionizující radiace
Některé příklady ionizujícího záření zahrnují některé typy léčby rakoviny pomocí gama záření, rentgenového záření a záření emitovaného z radioaktivních materiálů používaných v jaderných elektrárnách (Infographic: Adriana Vargas/IAEA)
Ionizující záření je druh záření o takové energii, že dokáže oddělit elektrony od atomů nebo molekul, což způsobuje změny na atomové úrovni při interakci s hmotou včetně živých organismů.Tyto změny obvykle zahrnují produkci iontů (elektricky nabitých atomů nebo molekul) – odtud termín „ionizující“ záření.
Ve vysokých dávkách může ionizující záření poškodit buňky nebo orgány v našem těle nebo dokonce způsobit smrt.Při správném použití a dávkách a při nezbytných ochranných opatřeních má tento druh záření mnoho prospěšných využití, např. při výrobě energie, v průmyslu, ve výzkumu a v lékařské diagnostice a léčbě různých onemocnění, jako je rakovina.Zatímco regulace využívání zdrojů záření a radiační ochrany jsou národní odpovědností, MAAE poskytuje podporu zákonodárcům a regulačním orgánům prostřednictvím komplexního systému mezinárodních bezpečnostních standardů, jejichž cílem je chránit pracovníky a pacienty, jakož i členy veřejnosti a životní prostředí před potenciálním škodlivé účinky ionizujícího záření.
Neionizující a ionizující záření má různé vlnové délky, které přímo souvisí s jeho energií.(infografika: Adriana Vargas/IAEA).
Věda za radioaktivním rozpadem a výsledným zářením
Proces, při kterém se radioaktivní atom stává stabilnějším uvolňováním částic a energie, se nazývá „radioaktivní rozpad“.(infografika: Adriana Vargas/IAEA)
Ionizující záření může pocházet např.nestabilní (radioaktivní) atomyprotože přecházejí do stabilnějšího stavu a uvolňují energii.
Většina atomů na Zemi je stabilních, a to především díky rovnovážnému a stabilnímu složení částic (neutronů a protonů) v jejich středu (neboli jádru).U některých typů nestabilních atomů však složení počtu protonů a neutronů v jejich jádře neumožňuje držet tyto částice pohromadě.Takové nestabilní atomy se nazývají „radioaktivní atomy“.Při rozpadu radioaktivních atomů uvolňují energii ve formě ionizujícího záření (například částice alfa, beta částice, gama záření nebo neutrony), které při bezpečném využití a použití může přinést různé výhody.
Čas odeslání: 11. listopadu 2022