Druhy záření Neionizující záření
Mezi příklady neionizujícího záření patří viditelné světlo, rádiové vlny a mikrovlny (infografika: Adriana Vargas/IAEA)
Neionizující záření je záření s nižší energií, které nemá dostatečnou energii k oddělení elektronů od atomů nebo molekul, ať už v hmotě nebo živých organismech. Jeho energie však může tyto molekuly rozvibrovat a tím produkovat teplo. Takto například fungují mikrovlnné trouby.
Pro většinu lidí neionizující záření nepředstavuje zdravotní riziko. Pracovníci, kteří jsou v pravidelném kontaktu s některými zdroji neionizujícího záření, však mohou potřebovat zvláštní opatření k ochraně například před produkovaným teplem.
Mezi další příklady neionizujícího záření patří rádiové vlny a viditelné světlo. Viditelné světlo je typ neionizujícího záření, které lidské oko dokáže vnímat. A rádiové vlny jsou typem neionizujícího záření, které je pro naše oči a další smysly neviditelné, ale lze jej dekódovat tradičními rádii.
Ionizující záření
Mezi příklady ionizujícího záření patří některé typy léčby rakoviny pomocí gama záření, rentgenového záření a záření emitované radioaktivními materiály používanými v jaderných elektrárnách (infografika: Adriana Vargas/MAAE)
Ionizující záření je typ záření s takovou energií, že dokáže oddělovat elektrony od atomů nebo molekul, což způsobuje změny na atomární úrovni při interakci s hmotou, včetně živých organismů. Takové změny obvykle zahrnují produkci iontů (elektricky nabitých atomů nebo molekul) – odtud termín „ionizující“ záření.
Ve vysokých dávkách může ionizující záření poškodit buňky nebo orgány v našem těle nebo dokonce způsobit smrt. Při správném použití a dávkách a s nezbytnými ochrannými opatřeními má tento druh záření mnoho prospěšných využití, například při výrobě energie, v průmyslu, ve výzkumu a v lékařské diagnostice a léčbě různých onemocnění, jako je rakovina. Zatímco regulace používání zdrojů záření a radiační ochrana jsou v národní odpovědnosti, MAAE poskytuje podporu zákonodárcům a regulačním orgánům prostřednictvím komplexního systému mezinárodních bezpečnostních norem, jejichž cílem je chránit pracovníky a pacienty, jakož i veřejnost a životní prostředí před potenciálními škodlivými účinky ionizujícího záření.
Neionizující a ionizující záření má různou vlnovou délku, která přímo souvisí s jeho energií. (Infografika: Adriana Vargas/MAAE).
Věda o radioaktivním rozpadu a výsledném záření
Proces, při kterém se radioaktivní atom stává stabilnějším uvolňováním částic a energie, se nazývá „radioaktivní rozpad“. (Infografika: Adriana Vargas/MAAE)
Ionizující záření může pocházet například znestabilní (radioaktivní) atomyprotože přecházejí do stabilnějšího stavu a zároveň uvolňují energii.
Většina atomů na Zemi je stabilní, a to především díky vyváženému a stabilnímu složení částic (neutronů a protonů) v jejich středu (neboli jádře). U některých typů nestabilních atomů však složení počtu protonů a neutronů v jejich jádře neumožňuje udržet tyto částice pohromadě. Takové nestabilní atomy se nazývají „radioaktivní atomy“. Když se radioaktivní atomy rozpadají, uvolňují energii ve formě ionizujícího záření (například alfa částice, beta částice, gama záření nebo neutrony), které při bezpečném využití a použití může přinést různé výhody.
Čas zveřejnění: 11. listopadu 2022